neděle 14. prosince 2014

Stratifikace 3.0

V historii prošla lidská společnost několika fázemi kvalitativního zvýšení stratifikace následujícími po zavedení klíčových technologických inovaci. Tyto historické skoky ve stratifikaci typicky spočívaly v tom, že nové technologické nástroje umožnily vládci efektivně ovládat a využívat větší množství poddaných. Mezi technologie které měly obzvlášť velký vliv na rozvoj stratifikace lze uvést například:
  • Zemědělství a domestifikace umožňující kontrolovat zásoby protravin (sýpky, stáda).
  • Peníze umožňující efektivně anonymně a bez omezení přenášet závazek k protislužbě
  • Gramotnost umožňující vytvořit složitější hierarchickou úřední strukturu vlády
  • Komunikační a dropravní prostředky umožňující management a projekti moci na větší teritoria
  • Průmyslová revoluce, umožňující sebereprodukci kapitálu, snižující závislost elit na poddaných
Dle mého názoru stojíme dnes těsně před rozmachem technologií, které slibují další zatím největší ( a možná ultimativní ) kvalitativní skok v stratifikace, kdy se elity stanou prakticky zcela nezávislé na poddaných. Touto technologií je robotizace a raná umělá inteligence ( tedy ta, která ještě nebude výrazně inteligentnější než člověk; o pozdní fázi umělé inteligence těžko soudit). 

Již dnes sledujeme náznaky směřující tímto směrem. 
  1. Průmyslová produkce přestává pomalu záviset na lidské pracovní síle jak v samotném fyzickém procesu výroby, tak ve stále větší míře i v oblasti vývoje. Dnes ekonomika z části ze setrvačnosti závisí na člověku spíše na straně poptávky (spotřeby) ale to se ukazuje tím více absurdní, čím větší procento populace nebude za svou poptávku schopno nabídnout jakoukoli protihodnotu (inflace ceny práce).
  2. Stroje se stávají stále efektivnější a autonomnější v oblasti projekce moci ( armadě, polici ... ) a vojenští velitelé i politici docela otevřeně mluví o tom, že robotizace vojenské síly je atraktivní především proto, že je zbavuje těžkostí s veřejným míněním. Dnes Obama jakoby nevině říká že použití bezpilotních letadel minimalizuje riziko ztrát na životech vojáků a dělá proto ozbrojené akce snadněji politicky průchozí s ohledem na voliče. Druhou stranou mince je ale to, že robotické vojáky není třeba nijak ideologicky či materiálně přesvědčovat. Zatímco feudální panovník, kmenový náčelník nebo mafiánský boss museli pečovat o dobrou pověst, loajalitu a dojem právoplatnosti svých rozhodnutí přinejmenším s ohledem ke svým vojákům od jejichž podpory se jeho postavení zakládalo, elity projektující moc pomocí robotických bojových prostředků tímto omezováni nebudou.
Pro docenění důsledků, které může mít zavedení robotů na odvěký vztah mezi vládnoucími a ovládanými je vhodné rozebrat podrobněji tyto otázky 
  • K čemu je stát 
  • K čemu je ekomomika
  • K čemu jsou elity
  • K čemu jsou peníze


K čemu je Stát, ekonomika a elity

Jako lidé máme tendenci pohlížet na svět utilitaristicky. To je na jednu stranu dobře - nacházíme ve světě kolem věci, které pak můžeme využít. Díky tomu jsme tak úspěšný druh. Našli jsme tak třeba koně, obilí nebo oheň. Dokonce ty užitečné věci nacházíme ve světě abstraktních idejí a z toho pak plynou naše velké vynálezy a úspěchy na poli vědy a techniky. Problém je, že tenhle utilitaristický afekt křiví náš náhled na svět tím, že často uvažujeme o věcech jako by primární podstata či příčina jejich existence byl právě onen účel. Jakoby kůň existoval abychom na něm mohli jezdit - to je jak vystřižené z bible.

Tak často uvažujeme třeba o evoluci - většina lidí intuitivně vnímá evoluci jako nástroj živých organizmů, který používají k získání vlastností které chtějí. Přechod od tohodle pohledu k realitě, kde evoluce je spontánní proces v němž změny organizmů jsou vlastně vedlejší produkt nevyžádaných vnějších perturbací, mutací a stresů, aniž by o ně organizmy nějak zvlášť stály, natož aby věděly kam chtějí dojít - to je docela mentální veletoč.

Úplně stejný utilitaristický afekt ale zkresluje i náš pohled na stát, vládu a nebo trh a peníze. Uvažujeme o nich jako o nástrojích, které jsme si vytvořili, aby pro nás něco dělali co chceme. Neuvědomujeme si přitom jak historicky vznikali - že často jsou výsledkem samovolných historických procesů ( velice podobných těm přírodním ), výsledkem stresů a vzájemných konfliktů subjektů, a následných hořkých kompromisů. 

Je symbióza mravenců a mšic výsledkem nějaké smlouvy o oboustranně výhodné spolupráci, do které se nadšeně hlásili zástupci obou druhů, nebo spíše důsledek vynuceného přizpůsobení, který nastal poté, co mravenci silově ovládající dané území, začali mšice ohrožovat, a pro mšice se mutace vedoucí k podplácení mravenců sladkým nektarem stala výhodnější než se nechat sežrat?

Pak tedy - Je reálnější představa o tom jak rané starověké státy vznikaly demokratickou samoorganizací jednotlivých rolníků do státního aparátu z-dola-nahoru, kvůli zajištění organizace zavlažování, uskladnění obilí a podobně, nebo jako důsledek vynuceného přizpůsobení vztahů mezi vojenským usurpátorem a podmaněnými rolníky? V histori namáme doklady, z kterých by šlo sledovat postup onoho formování nejstarších států způsobem bottom-up, protože pokud k němu opravdu došlo, bylo to velice dávno, v před-historické době z které mnoho dokladů není. Naopak příklady, kdy vojenští usurpátoři vytvořili nový mocenský aparát stojící na podmaněných vrstvách rolníků se objevují opakovaně v historii indie, číny, egypta, mesopotanie ale i v po románské evropě.  

Jistě, v obou případech jde o jakousi samoorganizaci kompozitního systému. Ve výsledku se nakonec přispůsopbuje nejen podmaněný ( mšice, rolník ) ale obvykle i usurpator ( mravenci, nájezdníci ), přičemž se do jisté míry narovnají vztahy, vznikne jakási nová rovnováha moci, a celý kompozitní systém je typicky výkonnější a životaschopnější než původní ( neorganizovaní rolnící či mšice bez ochrany )

V přírodě takové symbiózy ( mitochondrie v eukriotach, mšicea mravenci, houby a mranvenci ) obecně hodnotíme jako úžasný příklad vývoje ku předu k větší důmyslnosti a efektivitě života. Stejně jako tak hodnotíme integraci buněk do mnohobuněčných organizmů nebo jedinců do hmyzích superorganizmů. Důležité je ale uvědomit si, že tyhle integrace neprobíhají vždy (a snad ani obvykle) kvůli oboustranné výhodnosti, kvůli tomu, že by na začátku nebo v každém okamžiku oběma stranám byla integrace kdovíjak příjemná a radostně do ní vstupovali.

Ani ekonomika se nevyvíjí až tolik podle toho co si lidi přejí, ale podle toho co se dokáže prosadit jako nějaká výhodná strategie v rámci "hry" - na základě železné logicky vzájemných vztahů. Je potom bláhové uvažovat o ekonomice jako o nástroji uspokojování našich potřeb a přání. Stejně jako život a evoluce neslouží potřebám a přáním organizmů, tak ani ekonomika jako celek neslouží potřebám a přáním ekonomickým subjektů (i když se o to třeba naivně na mikroskopické úrovni snaží). Ekonomika neslouží ničemu - ona se pouze vyvíjí podle svých logických pravidel - stejně jako se vyvíjí ekosystémy, stejně jako probíhá evoluce a stejně jako probíhá historie.

Stejně jako je v přírodě výhodné vytvářet hájená teritoria ( teritoria šelem, mravenců, ale defakto i biofilmy bakterií nebo mnohobuněčná těla s udržovanou homeostází ), jako je výhodné vytvářet bojové prostředky ( imunitní systém, toxiny, alkaloidy, zuby, drápy, kasta mravenčích a termitích vojáků ... ), a jako je výhodné využívat ostatní ( počínaje parazity, přes farmaření mšic, predátory, ale vlastně všichni heterotrofové ) .... tak stejně tak je tohle všechno výhodné i v rámci politiky a ekonomiky. 

Výhodné v jakém smyslu? No rozhodně ne výhodné s ohledem na nějaké přání, tužby a požitky. Historie není o despotech kteří si své sadistické choutky a obsese realizují tím že budují armády a vykořisťují poddané. Je o systémech, které se spontánně chovají podle těch samých chladně logických univerzálních pravidel, podle kterých se chovají i systémy přírodní. Každé evolučně stabilní organizmy a ekologicky stabilní strategie povedou k budování bojových prostředků, hájení teritoria a snaze využít zdroje a ostatní organizmy v okolí - a stejně tak k tomu přirozeně povede každý historický, politický a ekonomický vývoj.

Jediným cílem všech těch peripetií v živé přírodě je ochrana určité vnitřní struktury, nějaké nesené vnitřní informace  (mohl bych říkat že ochrana genů - ale vnitřní struktura je obecnější ). A tuhle vnitřní strukturu ony o organizmy nechrání proto, že by v ní měli nějaké zvláštní osobní romantické zalíbení. Organizmy, superorganizmy a ekosystémy (např. zpětnovazebné regulační mechanismy) svou strukturu chrání prostě proto, že ty které ji nechránily už se změnily nebo zanikly. Stejně tak i státy a ekonomiky které jsou stabilní a odolné vůči vnějšímu ohrožení i vnitřní nestabilitě, budou vykazovat podobnou strukturu s nástroji na ochranu své struktury. 

Všechno ostatní jsou právě jen nástroje k zajištění tohoto univerzálního pudu - k ochraně vlastní struktury. Tedy i ekonomická produkce ve státě neslouží primárně k uspokojení tužeb lidí, jako spíše je uspokojení potřeb lidí nezbytným předpokladem pro efektivní zajišťování onoho pudu systému k udržování vlastní struktury a stability. 

Stát tedy neslouží ani tužbám panovníka či jiné vládnoucí třídy, stát jako mocenský aparát slouží právě potřebám udržování struktury onoho aparátu. Pakliže jsou lidé důležitými prvky oné struktůry, jsou do ní zapojeni a nezbytní pro její funkci (jako tomu bylo dříve, když produkovaly prostředky a hráli roli na bojišti), pak se stát stará o potřeby lidí v tom rozsahu která je potřebá pro jejich funkci. Jenomže co se stane teď, když už lidi k ničemu státu (firmám nebo jiným vyšším organizačním strukturám) nebudou?


Peníze, demokracie a základní příjem

Petr Tomek na svém bologu nedávno uvedl několik myšlenek o budoucnosti peněz, ve zjevném duchu humanismu a "pirátství". Mimo jiné mi byla velmi sympatická myšlenka týkající se kombinace crowdfundingu nepodmíněného základního příjmu. 
Domnívám se proto, že v budoucnosti pravděpodobně vznikne cosi jako dnes propagovaný koncept nepodmíněného základního příjmu a tento systém bude obecně přijat. Důvodem kupodivu nebude žádná charita ale snaha udržet měnu v oběhu. Trh a výroba už totiž kvůli vysoké produktivitě práce a malému počtu pracovních míst nedokáží distribuovat měnu natolik efektivně jako dříve.
  ....
2.) Peníze nebudou používány jen jako platidlo ale též k vyjádření podpory, čili určitému druhu hlasování
 Petr Tomek

Na jednu stranu je mi to sympatické, a už před delším časem jsem se snažil podobnou myšlenku propagovat, např. že jsem napsal návrh na začlenění principů crowdfundingu do daňového systému na pirátské formum. Na druhou stranu jsem k tomu stále více skeptický právě z výše uvedených důvodů. 

Pokud budeme vycházet z principů humanizmu a demokracie, byl by takový krok zcela logický. Pokud přiznáváme každému člověku nějaké neodnimatelné právo a hodnotu už jenom z toho titulu, že je lidská bytost, pak by mu měla příslušet i nějaká neodnimatelná ekonomická váha, a potenciál jak své práva realizovat. Nepodmíněný základní příjem pak defakto hraje stejnou roli jako univerzální volební právo. Zvlášť ve stále více automatizované ekonomice, kde hodnotu neprodukují lidé svou prací ale technologický kapitál civilizace. 

Otázkou ovšem je jestli humanismus a demokracie jsou dost pevné základy o které se můžeme opřít.  (Viz dále)

Nesouhlasím ale ani s tím že by systém (stát, firmy, ekonomika) potřebovali spotřebitele. Stejně jako orgaizmus nepotřebuje slepé střevo. Jak sem řekl v předchozí části - To že dnes panuje demokracie, že se berou ohledy na lidi vyplývalo z historických poměrů kde stát a establishment potřeboval lidi ke své funkci, k ochraně a stabilitě své struktury. Jakmile budou v této roli lidé systému neužiteční, tak budou existovat evoluční tlaky na to se oné přítěže zbavovat, a ekonomike, polikika, a historie se přirozeně začne vyvíjet jiným směrem.  

S čím pak už nesouhlasím vůbec v jeho článku je představa že peníze přestanou být vázány na stát, banky a na establishment obecně. Podobné naděje jsou vkládány třeba do elektronické měny bitcoin. 

Podle mě je návaznost peněz na mocenské struktury naprosto klíčová. Opět je na místě otázka, jestli primárním smyslem peněz a mechanismem jejich vzniku je nějaký utilitariskický význam pro jedince ( např. to že je jejich využívání pohodlnější než směnný obchod ), nebo jejich funkce mocenská, a význam pro establishmet. Historie ukazuje že zavádění, prosazování a kontrola měny je úzce spjata s konsolidací moci států.

Myslím že je dobré podívat se na peníze jako na nástroj distribuce moci namísto tradičního pohledu jako na nástroj distribuce hodnoty. Ona role distribuce hodnoty se dá na distribuci moci převést. Např. dva subjekty realizující mezi sebou obchod mají moc ovlivnit situaci toho druhého. Jednak přímo ( např. doktor má moc zbavit mě od bolesti tím že mi vytrhne zub, zedník mě zbaví zimy a nebezpečí tím že mi postaví dům ) a jednak nepřímo ( dám mu za to peníze jako poukázku na služby/zboží od někoho jiného, kdo zase má moc pomoci jemu ).

Ale pohled distribuce moci je schopen popsat i další aspekty, které pohled distribuce hodnot příliš nevystihuje.

Jednak to, že aby peníze ( poukázka na moc, poukázka služby, a zboží ) měly hodnotu, musí ji být možné nějak vynutit. To lze buď vynutit nějakým konsenzuálním nátlakem všech zaintersovaných subjektů ( např. v rámci vesnice se realizuje "půjčaka na oplatku" - soused A pomůže sousedovi B protože počítá s tím že B je zavázán pomoci A, a pokud svůj závazek poruší obrátí se proti němu pomluvy a veřejné mínění ve vesnici ). Zde má vlastně roli měny nějaká dobrá pověst. To je ale omezeně spolehlivé i v rámci té vesnice a vůbec to nefunguje v rámci velké ekonomiky s miliony a miliardami subjektů. Mnohem funkčnější pro velké společnosti je aby ty závazky vymáhala nějaká nadřazena autorita, která má dostatečnou moc nad všemi podřízenými subjekty. 

Obchod v moderním světě, jeho složitost vazeb vyžaduje spolehlivost a univerzalitu rychlost a jednoduchost, je proto kriticky závislý právě na existenci takové nadřazené vymáhající moci. Vymahatelnost zajištěná pouze konsenzem je dost nespolehlivá, a skýtá prostor mnoho peripetií a politikaření. Problémy v s nadnárodními korporacemi, globálním finančním sektorem a v mezinárodní politice jsou z velké části dány právě tím, že zde neexistuje dostatečně spolehlivá vymahatelnost, protože neexistuje dost mocný nadřízený.

Pohled na peníze jako nástroj distribuce moci je schopen dobře postihnout i věci jako daně, nebo výpalné. Historicky se dá původ daní vysledovat do dob, kdy tlupa ozbrojenců drancující vesnice, která byla dominantní v daném rajónu, si nechala zaplatit za to že vesnici nevydrancuje. Proto mi připadá trochu divné, když se lidé baví o státu a daních a penězích v kontextu "k čemu nám jsou", jako by byl stát jen nějaký nástroj, který jsme si vybudovali ze spoda aby nám sloužil. Opačný pohled - tedy že jsou to nástroje nadřazené moci jak organizovat podřízené tak, aby je efektivně využila je podle mě přinejmenším stejně relevantní. 

Nejsprávnější je ale pohled analogický onomu příklady mšic, kdy vzniká postupně jakási rovnováha. V první fázi např. drancující tlupa aspoň odháněla ostatní drancující tlupy, což bylo v oboustranném zájmu (jak vesničanů tak ozbrojenců).  

V takovém pojetí se potom demokracie (to že ji dnes v západním světě +/- máme) zakládá na určité rovnováze moci mezi nadřízeným a podřízeným, která se realizuje ve velké míře také na úrovni směny hodnot a peněz mezi nimi. Rovnovážný stav takového "demokratického" systému  spočívá vtom, že vládcům se nevyplatí více vykořisťovat podřízené, protože by tím vyvolali příliš velký odpor a ekonomickou nevýkonnost, a riziko svého sesazení, nebo prohry v konkurenci ostatních vládců. Historické příklady jsou na snadě:
  1. Např. přechod od feudalismu do kapitalismu se zakládal na tom že, feudálové kteří umožnili (i když k tomu mohl být třeba i donuceni - to není podstatné) nebo podpořili rozvoj řemesel a průmyslu (a příliž je nezdírali) měli ve výsledku vyšší výkon ekonomiky a vyšší moc na mezinárodním poli než ti despotičtější.
  2. Demokratické systémy jsou často výsledkem kompromisu, který nastal po více či méně krvavých nepokojích
Jenomže, aby mohla taková rovnováha moci existovat, tak musí mít obě strany nějaký mocenských potenciál. Zatímco mocenský potenciál elit se zakládá na jejich kapitálu a mocenském aparátu ( jakýsi "rozšířený fenotyp", tak mocenský potenciál běžných lidí se zakládá na jejich ekonomické hodnotě ( mohou vést stávky, nebo prostě jen pracovat neefektivně a nemotivovaně na což dojel SSSR ) a jejich vojenské "manpower" ( oddanost armády, morálka vojáku na bojišti, potenciál vytvářet nebo naopak kontrolovat lidové nepokoje )

To že má člověk nějaké neodnimatelné lidské práva si vymyslelo pár intelektuálů protože se jim to líbilo, a sklidili za to podporu širokých vrstev. Je to pocitově přitažlivá myšlenka pro skoro každého. Jenomže jestliže to reálně nevyplývá z nějaké přirozené dynamiky systému, jestli že to není stabilní strategie v nějakém ekologickém smyslu, ve smyslu teorie her ... tak to nebude fungovat - stejně jako nefungoval komunizmus.

Je třeba si uvědomit že ty hezké humanistické myšlenky lidských práv a demokracie, na kterých se (přinejmenším formálně) zakládá právo a politický systém západních zemí, nestačilo pouze vymyslet a hlásat. Ony musely být prosazeny mocí v revolucích a musela být demonstrována jejich ekonomická výhodnost v konkurenčním boji a ve válkách. A nejen to. Ty humanistické myšlenky nestačilo prosadit proti despocii a totalizujícímu ambicím mocných pouze jednou ( vždyť to se stalo dejme tomu už v starověkých Aténách nebo Římě). Aby byly demokratické systému stabilní, musí vest neustálé měření sil s totalizujícími tendencemi nadřazené moci - aby byl opakovaně nacházen ten rovnovážný bod mezi mocí a zájmy elit a podřízených - tak jako tržní systém opakovaně nachází rovnovážný bod mezi nabídkou a poptávkou.   

Já jsem proste silně přesvědčený že jakmile lidi přestanou být důležití na bojišti ( viz. robotizace vojenství ) a ve výrobě ( viz. umělá inteligence ) tak demokracie nemá nárok na přežití, protože přestane existovat rovnováha moci mezi nadřízeným a podřízeným ( moc a význam podřízených se stana nulová ) .... a pak se nemá smysl bavit ani o crowdfundingu ani o základním přijmu.

Žádné komentáře:

Okomentovat