pátek 18. října 2013

Co mám proti marsu?

V prvé řadě musím říct - jsem jednoznačně fanoušek výzkumu Marsu, lidských misí na něj a jeho kolonizace - o tom žádná. Jsem opravdu rád, že to začíná vypadat, že se na ten Mars konečně poletí, a že ožívá zájem o kosmonautiku obecně. Každý krok ke kolonizaci kosmu je super (lepší než žádný). Na druhou stranu - kdyby bylo na mě, určitě bych si zrovna Mars jako prioritu nevybral.

Připadá mi, že všeobecná obliba Marsu jako primární nebo dokonce jediné myslitelné destinace mimozemské expanze lidstva je spíše než racionalitou dána polovičatostí lidské fantazie. Neodvážil bych se říct nedostatkem fantazie, protože všichni mi co si představujeme jak jednou lidstvo osídlí vesmír jsme snílci. Jenže tyhle fantazie mají dvě strany: Na jedné straně konzervativní asociovanou na naše pudy, prožitky a zkušenosti ze Země. Na druhé straně touhu našeho rozumu posunout se za jejich hranice.

Na jednu stranu bychom chtěli bydlet na nové planetě, v novém prostředí, řešit nové výzvy, setkat se s novými přírodními úkazy, vyvinout nové technologie. Na druhou stranu si podvědomě sebou chceme vzít spoustu důvěrného fetiše ze Země. Klasický fanoušek scifi si představuje jak chodí (tj. po nohou) na večerní procházky pod rudým nebem po mrazivé poušti údolí Marineru hledajíc fosílie nebo místo pro vrtání geotermální studny. Je to něco povědomého co si dokáže představit z pozemských analogií, historie nebo i osobní zkušenosti. Má to v sobě kus romantiky novověkých objevitelů a sexappealu outdoor sportu. Jenže punk je jinde.    

Myslím že tohle by mělo byt řečeno jasně: Nemá cenu chodit do vesmíru aby jsme tam dělali to co na Zemi.    

Pro dělání pozemských věcí je zdaleka nejlepším prostředím Země. A na Zemi je pořád ještě dost místa. Je pořád ještě neskonale jednodušší a praktičtější snažit se "kolonizovat" tajgu, tundru, pouště, vysoká pohoří a oceány než Mars. Pokud teda chceme jít mermomoci do vesmíru (a já opravdu chci) tak by jsme tam měli jít kvůli tomu co ve vesmíru je, a na zemi není.  Jít do vesmíru proto, aby jsme tam zoufale hledali drobky toho co na zemi máme za samozřejmé - to mi přijde absurdní.

Co tedy "je" ve vesmíru?


Prázdnota - Vakuum, dost prostoru, absence gravitace a chlad. To považuju za ty nejblahodárnější faktory vesmíru pro rozvoj civilizace. 
Ne nejsem blázen - jsem fyzik. Vesmír je z pohledu fyzika dokonalé prostředí. Je to vlastně prostředí, které umožnilo fyzice vzniknout - protože jedině v něm se projevili fyzikální zákony v tak čisté a jednoduché podobě, aby to umožnilo lidem (Kepler, Newton ... ) je pochopit. 

Ze stejného důvodu dnes fyzici a fyzikální technologové všude možně napodobují podmínky v vesmíru přirozené. Nemá asi cenu vyjmenovávat všechny moderní technologie vyžadují nízké teploty (supravodiče, supratekutost, kvantové počítače) či vakuum (např. mikroelektronika, elektronove a iontove svazky, zpracování některých kovů a dalších materiálů). Stejně tak ve strojírenství a stavebnictví by byly věci v principu jednodušší, kdyby všechno nekomplikovaly rušivé síly jako gravitace, a rušivé vlivy protředí jako odpor vzduchu nebo koroze. 

Struktury ve vesmírů můžou být libovolně velké - není třeba šetřit místem ani řešit strukturální pevnost, odolnost proti větru či zemětřesení. Dopravní prostředky se můžou pohybovat skoro libovolně rychle bez potřeby neustálého dodávání energie vyrovnávající ztráty. Není potřeba ani cest, a čekání či vyhýbání se na křižovatkách. Továrny či města stavěné do 3D prostorové struktury místo 2D plochy jsou mnohem kompaktnější, všechno je tedy blíž, potrubí a další komunikace jsou kratší a méně si překáží. Prostě vesmír je rájem technické civilizace. Není rájem sexy outdoor aktivit, ale ať si reklamy na sportovní oblečení a mobilní elektroniku říkají co chtějí - v nich budoucnost nespočívá.

Už dnes tedy vidíme spoustu věcí (konkretní aplikací), pro které je vesmír příznivější. Otázkou zůstává - kolik je těch věcí, které jsou ve vesmíru těžší a okolik? Jaká je celková bilance pro a proti vesmír vs. Země? Jistě jsou tu nějaké věci mrské, zapčklé a úzkoprsé, které se na Zemi vyvinuly a tak nějak tamní podmínky vyžadují. Např. skoro všechno biologické, nebo taky spousta našich lidských technologií, které jsme si vytvořili v pozemských podmínkách a tak nějak je automaticky k těmto podmínkám optimalizovali. Jenže, každý fyzik vám řekne o kolik je snazší vyrobit atmosféru naplněnou bublinu ve vakuu, zatopit si v chladu, nebo způsobit zrychlení (gravitaci) v inerciální soustavě, než opak vyrobit kvalitní vakuum, teplotu blízkou absolutní nule, a mikrogravitaci tady na zemi. 

Jestliže tzv. "lidská" civilizace sestává z 90% z techniky a jen z 10% biomasy (a tento poměr bude dále růst) nedávalo by snad větší smysl, aby rostla v prostředí optimálním pro techniku s vyhrazenými nádobami pro všechno to zbylé biologické než naopak ( jak tomu je dnes ) ?

Druhá věc ( možná trochu filozofická až fundamentalistická ) je, že tohle všechno pozemsky specifické je pomíjivé, a dříve či později se toho budem muset stejně zříct neboť to ztratí relevanci a přestane to odpovídat podmínkám. Jediné absolutno jsou fyzikální zákony, jediná "hluboká" pravda je v kosmu. Pokud nemá být naše civilizace omezena, tj. pokud se nemá v nějakém bodě svého vývoje zastavit a říct si, že za tuhle hranici už nejde (a já si myslím že nemá) tak se nemůže vázat na nic jiného než na fundamentální fyziku/logiku/matematiku. Všechno ostatní je totiž jen adaptace na konkrétní podmínky, a tedy s tím jak bude naše civilizace expandovat do nových podmínek, je naprosto nejpřirozenější a nejsmysluplnější všechno to ostatní změnit podle konkrétní potřeby.

Má tedy smysl to odkládat? Nebylo by nejlepší snažit se přizpůsobit skutečnému řádu světa ( = vesmíru ) tak rychle jak jsme toho jen schopni?

Kam jinam než na Mars?

Z uvedeného je vám už asi jasné, že proti Marsu nemám nic osobního. A budu souhlasit se R. Zubrinem, že když se chceme bavit o kolonizaci planet, je Mars asi do dost lepší než Měsíc (i když tam je aspoň vakkum a nižší gravitace), Merkur, Venuše nebo Jupiter. Jenže mi vadí ta fixace na planety obecně. Ve sluneční soustavě jsou dle mého názoru přinejmenším 2 věci, které jsou ke kolonizaci vhodnější:

  • Asteroidy
  • Saturnovy prstence 

Určitě můžete mít jiný názor, a tenhle článek nepíšu kvůli ničemu jinému, než pro iniciaci diskuze. Polemiku na téma Kosmická kolonizace : Mars vs. Asteroidy lze rozdělit na dva aspekty.

  • krátkodobé - tj. jak snadné či obtížné je s kolonizací toho kterého objektu v kosmu začít. Na kolik velké jsou krátkodobé motivace to udělat. Jaká je krátkodobá návratnost (tj. desítky let, max do konce století).
  • douhodobé -  tj. dlouhodobý výhled kam takový počin civilizaci zavede. Kolik jí dá, až bude dobře zvládnutý a zavedený? (tj. v horiznontu staletí až jednoho tisíciletí)


Dlouhodobé hledisko

Začnu od hlediska dlouhodobého, protože v něm je podle mě hlavní síla argumentů pro kolonizaci asteroidů oproti planetám. Přesto uznávám, že naopak krátkodobé hledisko je prakticky mnohem důležitější, protože právě to určuje co, a zda vůbec má cenu snažit se něco v kosmu kolonizovat.  

Tedy hlavní pozitiva kolonizace asteroidů (=skutečného kosmu) jsou ty, které jsem zmínil v odstavci s nadpisem "Prázdnota" výše. Vakuum, mikrogravitace, teploty blízko absolutní nuly (ve stínu). Asteroidy jsou úžasné tím, že nestrácíte ani jedinou z těchto blahodárných předností volného kosmického prostoru, přitom ale získáte navíc spoustu věcí, které jsou užitečné na planetách. Jako například:

  • Dostatek surovin a stavebního materiálu - asteroidy oplývají prakticky veškerými surovinami (snad kromě inertních plynů) mnohem více než povrch kterékoli planety. Hmotnost pásu asteroidu je okolo 3e+21kg což je srovnatelné s hmotností zemské kůry ( 19e+21 kg ) nebo oceánů ( 1.4e+21kg ). Bohužel většinu tvoří velké asteroidy trpící stejným neduhem jako planety -  spousta zajímavých a cenných materiálů je nedostupná hluboko pod povrchem. Pro nás jsou zajímavé ty malé ( do ~10km ) kterých je odhadem 1e+20kg. Důležité je že tyhle malé asteroidy lze celé rozvrtat, přetavit, a přestavět v něco užitečného - domy, stroje, palivo. To se nedá říct o mase Zemské (či Marsovské) kůry nebo oceánu. Materiál asteroidů obsahuje v mnohem větším zastoupení právě to, co naše technická civilizace potřebuje ( různorodé kovy, uhlík, ale i vodu ) na rozdíl od povrchu planet obsahující z naprosté většiny především hlušinu ( křemičitany a hlinitany ).
  • Stínění před kosmickým zářením - Asteroidy nemají atmosféru, ale masa jejich horniny je zdaleka dostačující ochranou před libovolným kosmickým zářením. Uvážíme-li jak snadno se do nich dá vrtat a hloubit tunely (jednak proto, že jsou často porézní, a jednak zde díky absenci gravitace není hydrostatický tlak vrstvy horniny) může být i ochrana před radiací paradoxně možná snazší než na Marsu, který atmosféru má. A jistě je mnohem snazší naž na měsící. Je docela pravděpodobné že na mnoha asteroidech existují přirozené pukliny, průrvy a "póry" široké desítky či stovky metrů, do nichž lze bezpečně zaparkovat obytný modul a ochránit ho tak před radiací aniž by bylo něco vrtat, hloubit či obkládat. 
  • těleso s dostatečnou setrvačností aby jste se od něj mohli odrazit a ono příliš nepohnulo. To bude důležité hledisko pro rozvoj kosmické logistiky. Lze vymyslet spoustu urychlovacích/zpomalovacích a jiných silových mechanizmů jak pohybovat předměty a materiálem v kosmu s minimálními nároky na energii či palivo. Hlavní úzkoprofilová komodita kterou k tomu v kosmu potřebujete je reaktivní médium popřípadě (relativně) pevný bod. Asteroidy poskytují obojí (palivo, i impuls-buffer ).
Vraťme se ale k fundamentálnějším až filozofickým výhodám:


Aktivní povrch 

Víc než polovina světové populace a průmyslu je soustředěna na pobřeží. Velká vzepětí civilizace - starověké Řecko (klasická antika a helenismus), Řím a novověký kolonializmus (renesance a osvícenství) jsou úzce spjaty s pobřežími, roztroušenými centry propojenými efektivní komunikací. Analogie lze vidět i dále - v biologii a chemii - všechno zajímavé se odehrává na površích v heterogenním materiálu (katalizátory, biologické membrány, endoplazmatické retikulum, dokonce i počítačové čipy). Není to snad docela obecný a pochopitelný princip? 

Homogenní prostředí jsou nezajímavé. Procesy smysluplné organizace nastávají na rozhraní, protože mohou využívat obou prostředí. Tepelné stroje pracují na rozhraní mezi horkým a studeným. Spalování probíhá na styku paliva a okysličovadla a další chemické reakce na styku reaktantů. Obchod probíhá na styku nabídky a poptávky. Nová kultura a myšlenky se rodí nejlépe na styku rozdílných tradic. Roztroušené kolonie na statisících a miliónech asteroidů, z nichž každý disponuje unikátním skupinou predispozic ( různé geologické složení a suroviny, různé oběžné dráhy ) mezi nimiž probíhá doprava vyžadující jen zlomky delta-v než kolik je potřeba na vynesení nákladu na oběžnou dráhu Země či Marsu. To všechno je mnohem blíž ideálu Řeckých polis na ostrovech a pobřeží Egejského moře než nekonečné pouště Marsu. Zvlášť když uvážíme že Mars bude pravděpodobně ještě dlouho bez silnic, železnice a letadel (letadla v 100x řidší atmosféře jsou dost neefektivní).

Právě z tohoto hlediska mi pak připadají prstence Saturnu za ještě zajímavější destinace pro civilizaci, než pásmo asteroidů. V čem jsou Saturnovi prstence lepší:

  • Sestávají z ještě jemnější drti materiálu - pro prakticky všechny naše technologii je výhodnější zbírat prach a štěrk než rozbíjet a vrtat kilometrové bloky pevné skály.
  • Všechno je relativně blízko. Zatímco relevantní asteroidy jsou od sebe vzdáleny více než Měsíc od Země ( milion asteroidů v ~8 kubických astronomických jednotách není až tolik  ), kameny v prstencích Saturnu jsou koncentrovány do méně než 1km tlustých disků tak hustě vedle sebe, že přes ně nejsou vidět hvězdy a vrhají ostrý stín na Saturn.    

Na druhou stranu prstence Saturnu mají oproti asteroidům i některé nevýhody: Jsou vzdálenější od země a od slunce, což omezuje kolonizaci především z počátku - dokud budeme odkázáni na chemické rakety, solární články a radiokomunikaci. Jejich hmotnost je nižší než hmotnost pásma asteroidů (pouze 3e+19 kg ... 100x méně než pás asteroidů, resp. 3 méně než ona užitečná část malých asteroidů ) a jsou tvořeny pravděpodobně především hlavně z vody, čpavku a neobsahují zdaleka tolik těžkých a vzácných prvků. Je to trochu taková kosmická Arktida. Stále je ovšem snazší extrahovat kovy a těžké prvky z prachu špinícího led Saturnových prstenců než z tvrdých hlinito-křemičitanových hornin tvořících kůry planet. Přinejmenším lze led mnohem snáze drtit a tavit.  

Snadnost dopravy ve vesmírů 

Když už se tam jednou zabydlíme a zvykneme si stane se doprave mezi jednotlivými asteroidy nebývala snadná a efektivní oproti tomu na co jsme dnes v kosmonautice zvyklí, a možná i oproti tomu na co jsme zvykli z dopravy na zemi. Většina problémů dnešní kosmonautiky není ani tak spojena s pohybem ve vesmíru jako takovém ale spíše s interface mezi vesmírem a atmosférou obklopenou a gravitující planetou. 
Naše rakety musí poskytovat dostatečný tah, aby překonaly gravitační sílu a odpor vzduchu, musí mít tvar, aby odpor vzduchu minimalizovaly, a dost pevnou konstrukci, aby vydržely síly spojené s tak silnými motory. Spoustu metod jak tělesu dodat delta-v (to je oč v vesmíru běží) na zemi (nebo na Marsu) prostě nemůžeme využít jen proto, že má atmosféru a gravitaci. Např.  railgun a massdrivery, tethery a rotavátory, solární plachty všeho druhu, plazmové resp. iontové motory ... . Jistě, jsou i techniky přepravy, které můžeme na Zemi využívat jen díky atmosféře či gravitaci (auta, lodě, letadla, padáky, aerobraking, vzduch-dýchající motory), jenže pokud ve výsledku jde stejně o let vesmírem, je tohle pořád komplikace navíc. Vesmírná civilizace bude mnohem jednodušší a efektivnější pokud bude pokud možno celá v kosmickém prostředí.  

Nový svět, nové inspirace - Jedním z hlavních argumentů, které R.Zubrin uvádí na podporu kolonizace Marsu je "New Frontier". Podle něj kolonizace kvalitativně nového do značné míry obtížného prostředí podněcuje nové řešení, invenci, konstruktivní přístup a praktičnost a to jak psychologicky tak materiálně. S tímto argumentem bezezbytku souhlasím. A proto znovu říkám - neměli bychom lítat do vesmíru abychom tam simulovali podmínky na zemi. Asteroidy v tomto smyslu vybízí mnohem spíše k myšlení "out-of-the-box" a nabízí příležitost k rozvoji technologií pro které zatím v pozemských (planetárních) podmínkách není poptávka nebo vhodné podmínky. 
Také struktura roztroušených kolonií pohybujích se volně vesmírem a dynamicky se k sobě vzájemně přibližujících a vzdalujících na svých orbitách dává spíše důvod doufat v nějakou otevřenou pestrou a pluralitní společnost. Už to, že biosféra na zemi bude muset být zřejmě v budoucnu kontrolována uměle a tedy podléhat nějakému globálnímu politickému orgánu otvírá otázku, nakolik bude udržitelný dnešní systém suverénních  států, skýtající jakési záruky svobody a zabraňující zamrznutí do rigidní společenské a politické struktury (např. globální totality). Na Marsu v souvislosti s Teraformingem je toto ještě významnější obava. Naopak v případě asteroidů, které pravděpodobně na sobě tak závislé nebudou (nic jako společná atmosféra či jiné globální problémy sdílené v rámci pásu asteroidů není), je možné předpokládat mnohem vyšší možnost svobody a autonomie, spolu s menšími pevněji semknutými komunitami (tisíce městých států, namísto jednoho rudého impéria ). To že spolu asteroidy nijak dlouhodobě nesousedí, naopak se vůči sobě dynamicky pohybují tento aspekt ještě zesiluje. Na Zemi si neumíme představit že by se Izrael odvezl o pár stovek kilometrů aby se zbavil problémů se svými muslimskými sousedy. U asteroidů si to lze představit relativně snadno.    

Krátkodobé hledisko

Přiznávám, že z hlediska krátkodobého jistě existují určité argumenty proč, preferovat Mars (nebo dokonce Měsíc) před asteroidy. Přestože věřím, že nakonec budou technologie vyvinuté v-kosmu-pro-kosmos výkonnější, efektivnější a levnější než jejich pozemské alternativy prakticky ve všech odvětvích, dnes na vesmír  zvyklí nejsme. Nemáme zkušenosti, a bude trvat relativně dlouho než je získáme ve všech oblastech - než přestavíme všechny aspekty civilizace podle implicitně/primárně kosmického paradigmatu. Samozřejmě ani psychologické a fyziologické omezení člověka nelze úplně bagatelizovat - i když si myslím, že se jejich závažnost přeceňuje, resp. jejich přizpůsobivost a tvárnost podceňuje a vytváří se okolo nich mnohá tabu. Proti všem těmto pochybnostem chci na prvním místě postavit otázku:

Proč tam vůbec chceme?

Jak už jsem řekl, na zemi je spousta mnohem snadněji kolonizovatelných a dosud nepovšimnutých prostředí než je Mars. Arktida a pouště, které jsou Marsu nejblíže, paří mezi ty obtížnější. Stále ale ještě mají tu nespornou výhodu, že disponují dýchatelnou atmosférou, všechno potřebného se tam dá dopravit levně autem, lodí či letadlem a funguje tam mobilní telefon, GPS a internet. Ale na Zemi stále ještě nemáme potřebu "kolonizovat" ani mnohem přívětivější a bohatší prostředí. Například obrovské plochy středoasijských, severoamerických, nebo jihoamerických stepí jsou jen velmi extenzivně osídleny a hospodářsky využívány, přestože představují prostředí pro člověka nejpřirozenější (to v kterém se vyvinul) a nijak zásadně se neliší od původního prostředí ve kterém vyrostla dnešní civilizační centra (největší konurbace). Do kosmu rozhodně nejdeme proto, že bychom neměli dost životního prostoru. A ještě minimálně 100 let nic takového nehrozí. Pochybné jsou i argumenty o omezenosti nerostných zdrojů na Zemi. Na Zemi je surovin v širším slovasmyslu dost - ztenčují se pouze naleziska snadno a levně těžitelné. I ty nejmizernější naleziska na zemi je ale stále řádově výhodnější těžit než cokoli vozit z Marsu, Měsíce či kteréhokoli mimozemského tělesa - i kdyby to tam leželo už naložené na vagónech. S jedinou vyjímkou - už v krátkodobém horizontu se právě v pásmu asteroidů (na rozdíl od Marsu) jeví jako ekonomicky rentabilní těžba např. platinových kovů.
Co tímhle vším chci říct:
  • Mi vesmír kolonizovat nepotřebujeme - my ho kolonizovat chceme (alespoň někteří)
  • Pokud budeme někdy vesmír kolonizovat, bude z toho profitovat právě ta civilizace nově rostoucí v kosmu, ne ta co zůstane na zemi. Je to jako rodičovská investice do dětí - nikdy se rodičům nevrátí, a ani to není její smysl. Smyslem je stvořit nového lepšího potomka.
  • Ta civilizace v kosmu začne prosperovat až teprve tehdy, když začne těžit ze specifických podmínek, které v kosmu jsou - až si na to prostředí zvykne a naučí se docenit těchto predispozic. Takže veškerá rentabilita je právě spíš až v tom dlouhodobém horizontu. Není proto rozumné až tolik zdůrazňovat krátkodobé hledisko. 
  • I v krátkodobém horizontu jsou prakticky jediné benefity o kterých dnes víme právě v asteroidech (ona těžba platinových kovů). Ano - může být dnes pro naši zaprděnou civilizaci pozemských krys obtížnější osidlovat asteroidy než Mars, ale pokud jsou asteroidy jediné místo, kde to má alespoň nějakou krátkodobou návratnost, tak tam alespoň je nějaká motivace se o to snažit. U Marsu to může být o trošku snazší, ale s minimálními benefity.

Přizpůsobení člověka kosmu 

Člověk dnes nežije na savaně. Ten moderní žije ve městě a tráví dlouhé hodiny na židli u umělého osvětlení. Městské prostředí mnohde už ani nenese stopy jakékoli přirozené krajiny - je dokonale umělé, né nepodobné systémům podzemních chodeb vyhloubených asteroidech. A ani na Marsu to nemůže být příliš jiné než podzemní chodby dokud výrazně nepokročí s teramorfováním - což ovšem jistě nelze čekat za méně než staletí. Existují nesčetné případy lidí po dlouhá léta zcela uzavřených v interiéru a/nebo přímo odkázaných na techniku suplující jejich fyziologické omezení ( např. posádky ponorek, vězni, handikepovaní ). Omezenost na interiér a techniku sama osobně není něco co by zjevně fyzicky či psychicky člověka poškozovalo, pokud jsou zajištěny jiné faktory ( např. podněty ). Rize fyziologicky se uvádí jako hlaví problémy pobyty v kosmu tyto:
  • Nízká gravitace - simulovat gravitaci odstředivou silou nepředstavuje velký problém, zvláště u větší kolonie. Nízká gravitace není člověku rozhodně nějak akutně škodlivá krátkodobě či střednědobě. I dlouhodobá absence gravitace lze z velké části (nebo i zcela - to ještě není jasné) kompenzovat intenzivním cvičení. I bez cvičení se dnes uvádí jako největší problém odvápnění kostí (alespoň co já vím - přiznám se že o lidský faktor ve vesmíru se zajímám minimálně) a ochabnutí svalů. Tenhle efekt se jako problém projeví typicky až po návratu na zem. Není v tom případě vhodnější jej interpretovat spíš jako adaptaci těla na beztížný stav, než jako chorobu jim způsobenou? Bude moc kacířské vidět problém spíš v tom, že lidské tělo chceme navrátit to toho nevlídného prostředí pozemské gravitace, kde je vystaveno tíži a námaze biď jen ktomu aby se udrželo ve spřímené poloze a neupadlo na podlahu?     
  • Radiace - Kosmickou radiaci i toho nejenergetičtějšího záření odstíní na zcela bezpečné hodnoty vrstva méně než 1 metru materiálu (ať už vody, horniny či kovu ideálně však jejich kombinace). To je zcela proveditelné na asteroidech jednak hloubením tunelů, a jednak obkládáním modulu materiálem asteroidů. Na asteroidech není materiál kompaktizovaný ani geologickými procesy ani hydrostatickým tlakem. Proto lze předpokládat hloubení tunelů stejně jako obkládání materiálem přinejmenším některých  typů asteroidů je snazší než provádět totéž na zemi či marsu. Není třeba také vyvijet zdaleka takové síly při přemisťování těchto mas horniny. Radiaci lze také účinně odsítnit magnetickým polem  - přinejmenším nízkoenergetické ( < 1MeV ) ze slunečních bouří. V kosmickém prostoru kolem asteroidů v beztížném za nízké teploty stavu nepředstavuje problém rozvinout rozměrné magnetické smyčky (možná i z nízkoteplotního supravodiče). To by v jiném prostředí (Např. na Měsící nebo Merkuru) mohlo být problematičtější.       

Dále - V očích dnešní lékařské etiky se hledí dost s opovržením na jakékoli prostředky lidskou měnit přirozenost pozměnit. V dlouhodobém horizontu je podle mne nasnadě, že člověk se musí všemi prostředky vyvinout, aby efektivně odpovídal na nové podmínky prostředí - a to ať už zůstane na Zemi nebo půjde do kosmu. Biologická evoluce je pomalá, a zdaleka už nedrží krok s dynamikou vývoje lidské kultury, společnost, civilizace a především techniky. Historicky jsme vždy augumentovali své schopnosti umělými (nebiologickými, neevolučními) prostředky - oblečení, dopravní prostředky a jiné stroje, dýchací přístroje ... káva a jiné drogy - vším co jsme měli poruce. V okamžiku, kdy disponujeme všemožnými tělními implantáty, neuro-počítačovými interface, medikamenty a drogami, a nakonec i genetickým inženýrstvím, není z dlouhodobého hlediska udržitelné natožpak smysluplné se distancovat od účelového využívání těchto prostředků k tomu, aby lidský jedinec resp. druh držel krok se změnami, které nezadržitelný rozvoj civilizace nezbytně způsobuje. Proto věřím že v době za 50 či 100 let kdy bude na pořadu dne osidlování kosmu nějakým větším počtem lidí už bude namístě mnohé dnešní pozemské adaptace lidského těla a psychiky opravit umělými prostředky. Za další století už nemusí lidské tělo v podobě jak ho známe vůbec existovat.

Přizpůsobení techniky kosmu


Toto považuju za ten největší krátkodobý problém kolonizace (skutečného) kosmu. Člověku nedojde jak dnešní technika s tak samozdřejmě a implicitně podléhá biasu pozemských podmínek a pozemského uvažování dokud nezačne řešit kosmické aplikace. Je až k nevíře kolik pozemských technologických procesů spoléhá na gravitaci, těkavá rozpouštědla a maziva nebo odvod tepla přirozenou cirkulací vzduchu. Naštěstí, v naprosté většině případů není tenhle pozemsky specifický mechanizmus nenahraditelný, nezbytný, a pokud v nejhorším případě je, není příliš velký problém tyhle pozemské podmínky vytvořit uměle (odstředivou silou, tlakovou nádobou). Problém jistě není, že by ty věci nešly dělat jinak - obvykle by šly dělat ve vesmíru jinak a často i lépe. Problém je v tom, překopat to obrovské portfolio všech technických off-the-shelf  řešení, které už pro pozemské podmínky existují, a jsou propojené do odlazených kompaktibilních funkčních systémů, a všechno to kousek po kousku revidovat. Tenhle proces nemusí být nijak bolestivý, pokud se mu dá dostatek času. Proběhne pravděpodobně samovolně s tím jak se lidé budou snažit ve vesmíru dělat stále další věci. Nicméně právě ten čas, který si to vyžádá odsunuje skutečný rozkvět nativně kosmické civilizace do dlouhodobého horizontu. Je tedy férové říci, že z krátkodobého hlediska skutečně zřejmě představuje kolonizace a rozvoj civilizace na asteroidech větší problém než kolonizace Marsu. Myslím ovšem, že přínosy kolonizace asteroidů oproti kolonizaci Marsu za to stojí.

Ono to není to Mars vs. Asteroidy  


Ano, samozřejmě si uvědomuju, že kolonizace ateroidů není nijak omezována kolonizací Marsu. Že proti Marsu nemusí bojovat o místo na výsluní. Právě naopak, je to synergický proces - jak co se týče hledání podpory u politiků a veřejnosti, tak technicky a ekonomicky. 
Jediné proti čemu jsem se chtěl v tomhle článku ohradit, je představa, že asteroidy jsou nějak méněcenná destinace. Že jde o jakousi jednoúčelovou zásobárnu surovin, ne však o plnohodnotný "domov" budoucích generací. Já si myslím opak. Možná že Mars bude tím prvním místem v kosmu kde vyrostou  nové generace kosmických lidí, a určitě to bude ku prospěchu. Ale Skutečnou - kvalitativně novou - budoucnost civilizace však vidím právě v asteroidech. 
Věřím že jakmile se naše technologie a těla uvedeme do souladu s novým prostředím, bude prostředí asteroidů mnohem žádanější než jakákoli planeta. Že potom. i kdybychom mohli dostat druhou Zemi (se všemy oceány, dýchatelnou atmosférou, a klidně i poli obilí) jen tak zadarmo, že by už nebyla motivace ji kolonizovat, pokud by ještě zbylo nějaké místo na asteroidech. Pak mi přijdou zcela bláhové úvahy o mezihvězdných archách, které by se měly vydat na tisíciletou pouť hledající Zemi-podobné planety v jiných slunečních soustavách. Určitě věřím, že se jednou vydáme i do těch jiných hvězdných soustav, ne ale proto aby jsme tam hledali něco jako Zemi.

Reference:


http://en.wikipedia.org/wiki/Rings_of_Saturn
http://en.wikipedia.org/wiki/Asteroid_belt
R. Zubrin, The Case for Mars: The Plan to Settle the Red Planet and Why We Must
http://www.nss.org/settlement/asteroids/RoleOfNearEarthAsteroidsInLongTermPlatinumSupply.pdf
EVE Fanfest 2013: Make EVE Real - Asteroid Mining